V prosinci proběhne již tradiční Salon výtvarníků Benešovska, který představí tvorbů umělců spjatých s tímto regionem. Výtvarníci jsou na výstavu vybíráni na základě zaslaných portfolií. Cílem je představit regionální tvorbu v co nejširším spektru od malby, přes grafiku až po fotografii. Zaměřujeme se také na to, aby prostor dostali nejen zkušení umělci, ale také ti začínající, kteří tak získávají první možnost se prezentovat široké veřejnosti.

Tvorba Terezie Kolářové se vyznačuje velkoformátovými obrazy s výraznou barevností, které dominují odstíny červené a propojování konkrétních přírodních motivů s abstraktními krajinami. Její poslední výtvarné projekty Kořeny a Survive se týkají tématu vztahu přírody a civilizace.

O nejlepší návrh mezi sebou soutěžilo 14 týmů. Za tímto číslem se skrývá nejméně 56 architektů, urbanistů, inženýrů a dalších profesionálů, kteří dohromady na tomto úkolu odvedli více než 21 000 hodin práce na všech návrzích pro Masarykovo a Malé náměstí.

Autorská instalace objektů jednoho z nejvýznamnějších představitelům českého umění po druhé světové válce – Stanislava Kolíbala v prvním sále MUD.
„Nejde mi o skutečnost, o vyjádření její vnější podoby, jde mi o takové umění, které může existovat v ní jako její součást, jako strom, který se ničemu nepodobá. Rozšířit tak skutečnost o to, co v ní někdy ani není. Život se stal třeba složitým, ale nechci zrcadlit tuto složitost. Sleduji jednoduchost, harmonii a klid.“ Stanislav Kolíbal

Svým rytmem navozují dojem písma. Nečitelnými znaky vytváří vizuální paralelu ke slovům, větám, sdělením. Lettristické kompozice se staly východiskem pro tvorbu Zdeňka Kirchnera a propojují jeho dvě životní etapy – před a po emigraci do Paříže v roce 1969. Písmo jako charakteristický prvek se v Kirchnerově díle objevovalo v různých podobách od roku 1963. Pomocí nečitelných znaků rytmizovaných v řádcích vytváří nové písmo odpoutávající se od jeho zažité formy. Od poloviny šedesátých let důležitou roli v jeho tvorbě zastávala také hudba, především jazz. Ten do svých děl přenášel skrze skripturální záznamy a nápisy. Současně s volnou tvorbou se již během studií na VŠUP zabýval prací v oblasti užité grafiky. Spolupracoval s hudebním vydavatelstvím Supraphon, různými knižními nakladatelstvími nebo s časopisem Tvar.

Výstava Jana Dvořáka se věnuje jeho tvorbě v posledních několika letech, ve které vykrystalizovala jeho snaha o nalezení podstaty malby. Základní linka výstavy se drží tří témat, která jsou por jeho tvorbu stěžejní a to Krajina – Vesnice – Město. Krajina je pro Dvořáka zásadním tématem, které se prolíná i do zbývajících dvou. Krajina šumavských lesů, březových hájů a dalších míst, tak typicky svázaných s českou krajinou.

K výročí okupace Československa vystavujeme plakáty, které jsou spojeny s obdobím 1948–1989. Vystaveny budou jak propagandistické plakáty oslavující Sovětský svaz a jeho historii, tak plakáty určené k významným výročím a nebo nástroje pro vytváření oslavných hesel. Cílem není pouze evokovat atmosféru doby, ale poukázat na způsoby manipulace, které byly v té době používány a na to, jakým způsobem byla skrz propagandu konstituována představa lidí o světě. Toto téma je zcela jistě aktuální i dnes.

Uprostřed noci a v brzkých ranních hodinách 21. srpna došlo k přelomovým událostem, které se do dějin naší země zapsaly jako velký zločin, který by měl být dalším generacím neustále připomínán. Tyto události přišly pro většinu obyvatel tehdejšího Československa zcela nečekaně. Připomeňte si s námi 21. srpna další z významných výročí tohoto roku, den československé okupace. Tato panelová výstava je sestavena pouze z dobového tisku roku 1968 a zapůjčenými fotografiemi z archivu Josefa Nerada.

V červnu v Městské výstavní síni představíme tvorbu manželské dvojice Zdenky a Vladimíra Albrechtových. Oba již mají za sebou několik samostatných i kolektivních výstav. V Benešově naposled vystavovali na Salonu výtvarníků Benešovska
kde se Zdenka Albrechtová představila svými abstraktními díly inspirovanými přírodou a Vladimír Albrecht klasickými zátišími s podmanivou atmosférou.

Počátky filmového plakátu jsou u nás spojeny s nástupem 20. století. Tyto první plakáty obsahovaly výhradně text, který byl později doplňován drobným dekorem. S nástupem zvukového filmu ve 30. letech se československé plakáty začaly podobat vzorům ze Západu. Charakteristickými pro ně byly kresby hlavních postav doplněné pozadím tvořeným výraznými jednobarevnými plochami.

Absolventská výstava prací výtvarných tříd Základní umělecké školy Josefa Suka v Benešově, která již tradičně jako předchozí roky oživí prostor Městské výstavní síně.

Pavel Sequens se benešovské veřejnosti představil již na prosincovém Salonu výtvarníků Benešovska. V květnu bude v Městské výstavní síni instalována jeho druhá samostatná výstava
která umožní návštěvníkům prohlédnout si jeho tvorbu v širším kontextu.

Jeho dílům vévodí jasná inspirace surrealismem
reálně zachycené postavy se proplétají se světem snů a nočních můr
kde neplatí žádná pravidla. Sám autor ke své tvorbě říká
že je to zdravé šílenství
které mu umožňuje nacházet skrz svou tvorbu pocity absolutní svobody.

Výstava z bohaté sbírky českých plakátů Agentury ProVás představuje Miloše Slováka jako grafického designéra firmy BAŤA. Toto prestižní místo získal po návratu z Ameriky, kde nabyl cenných zkušeností s moderní obchodní reklamou. Miloš Slovák dnes téměř zapomenutý mistr reklamy, vytvořil také řadu plakátů pro pražskou firmu Fr. Schnöbling, která vyráběla dětský zásyp Sypsi, zubní hygienu BIS Acidentol a zejména slavnou zubní pastu Thymolin.

Petr Pivoňka ve svých fotografiích dokumentuje kouzlo míst, na kterých se jakýmkoli způsobem podepsal čas. Mnoho těchto fotografií vzniklo během urbexu (z anglického urban exploration). Lidé, kteří se tomuto trendu věnují, vyhledávají místa, domy, nebo celé čtvrti, kde sice lidé žili, ale z nejrůznějších důvodů odešli. Nepsaným pravidlem je, že objevitelé nesmí do prostředí nijak zasahovat, aby půvab místa mohli objevovat i další.

Petra Haplová je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze a na svém kontě má již několik kolektivních i samostatných výstav. Ve své tvorbě reflektuje otázky tělesnosti a zkoumá hranice erotiky
které často stupňuje až k absurdním závěrům.

Její díla
obzvláště koláže
často balancují mezi vtipem a surovostí.

Lenka Faltejsková je úspěšnou fotografkou
překladatelkou a neméně zajímavou básnířkou. Za posledních 5 let uspořádala několik samostatných výstav
tu poslední v Galerii Velryba v Praze v minulém roce.