Srdečně všechny zveme na zahájení výstavy v Městské výstavní síni od 18 hodin.
Výstava přináší pohledy dvou umělkyň z Benešovska na tradiční křesťanské symboly. Především na symboly ráje a vlastní zobrazení Evy v sérii ženských aktů. Výstavu pak uzavírá ztvárnění víry v přírodu, která autorkám vytváří pocit ráje.

Výstava Sidonia Jira, člena Klubu kreslířů a humoristů a redaktora humoristického magazínu Tapír. Jiro tvoří svá realisticky provedená díla ve svém vlastním uměleckém stylu, který nazývá zábavný surrealismus či funsurrealismus, jenž se s určitým nadhledem z kunsthistorického hlediska pohybuje kdesi ve sféře mezi neopopartem a novodobým veristickým surrelismem.

Samotářská zvířata bloudí barevným vesmírem a hledají své místo v obraze. Tvorba Kristiny Honzírkové se pohybuje na hranici abstraktního a popisného vyjádření a odkazuje i k otázkám současné společnosti o mezilidských vztazích a hledání štestí.

Jiří Voves se více jak 30 let ve své tvorbě dotýká a zabývá tématem „paměti“. Na samém začátku (na přelomu 70. a 80. let min. století) to byly stůl, židle, či opuštěné domy, které mu byly záminkou pro zkoumání či hledání lidských pamětí. Prvním tématem této výstavy, navazujícím na zkoumání paměti, jsou cykly, které počínají koncem 80. a začátkem 90. let – Zprávy, Partitury. Rozkládají čitelnou písemnou a hudební řeč do podoby znaků či znakových záznamů. Druhým tématem jsou obrazy z posledních let – cykly Lomy. Zde se jedná v širším smyslu o téma paměti přírody.

Autor považuje interakci za vůdčí princip dneška nejen v dotyku člověka s obrazovkou. Ve svých obrazech studuje v duchu Cézannových principů skladbu vzájemného působení jednotlivých obrazových částic při jejich velkém počtu. Výsledky své tvorby považuje za realistické podněty k představám, jak jsou organizovány složité celky, jako např. jazyk, lidská mysl, umělá inteligence, sociální systémy.

Realita nashromážděná v našich externích digitálních srdcích mobilů. Posouvá se, trhá, tříští, deformuje a komprimuje, otevírá naše vnímání ke sdílení, ale i možnému zneužití. Digitální obrazy snímané panoramatickým modem mobilu, nevnímá autorka jako fotku, ale jako sken povrchu reality, země -Země, její svébytný otisk. Otisk jejího povrchu – kůže Země, porovnává s otiskem kůže – povrchu těla lidského.

Výstava, která prezentuje práce žáků Základní umělecké školy J. Suka Benešov ze třídy Evy Mixánové. Jedná se o průřez všemi ročníky, včetně starších studentů, kteří se hlásí na umělecké školy.

Putovní fotografická výstava o vystěhovalcích z Tridentska za 1. světové války. Autorem výstavy je italský spolek zájemců o historii Laboratorio di storia di Rovento, který sbírá, uchovává a prezentuje tisíce fotografií, dokumentů, příběhů obyčejných lidí v období světových válek. Byla již prezentována na území Čech v několika městech. Na řadě je nyní město Benešov.

Jaroslava Wilda bavilo výtvarné umění od dětství, ale aktivně se mu věnuje od 90. let. Věnuje se malbě, ale také plastice, kterou mohou zájemci vidět na jeho zahradě v Nespekách. Do svých těl schovává nejrůznější symbolické významy, na které často odkazují jejich názvy. Často ve svých dílech reflektuje aktuální společenskou situaci, nebo jiná témata, která zrovna hýbou světem.

Miloslav Chlupáč (1920 – 2008) byl významným československým sochařem. Od malby a drobnějších plastik se propracoval až k monumentálním dílům. Výstava prezentuje část tvorby tohoto významného Benešovského rodáka. Ve sbírkách českých galerií se nalézá jen minimum jeho děl. Je to dáno zcela jistě rozměry a tím, že většina jeho děl je pevně spjata s místem svého umístění, nebo je dokonce přímo součástí architektury. Zároveň byl podobně jako mnoho umělců jeho generace vnímán jako samorost, který se nedá jen tak zařadit do příběhu dějin českého umění. Cílem této výstavy je tak seznámit širší veřejnost s tímto fenomenálním umělcem, jehož sochy se v našem městě také nacházejí.

Autorská instalace Kamily Ženaté s názvem „U stolu“ v první místnosti, vytvořená speciálně pro MUD.

Kamila Ženatá použila motiv stolu ve svých dvou instalacích. (Večeře v Pevnosti Terezín, Ženský dvůr, audioinstalace, 2013, Šedý pokoj, Ženský dvůr, DOX, 2013). V Terezíně motiv stolu a autentické zvuky, které byly nahrány kdysi dávno při rodinné večeři, zaplňují prázdný prostor cely vězení a evokují nepřítomnost těch, kteří odešli. Rovněž i prach v Šedém pokoji v DOXu, který přikryl celý interiér a vytvořil nedotčenou vrstvu i na prostřeném stole, zastavil čas uprostřed rozehraného děje.
Site-specific instalace U stolu v Muzeu umění a designu v Benešově používá symbol stolu, místa setkávání, rodinné pospolitosti, sdílení a společného jídla. Tentokrát „vyprázdněnost“ nevyvěrá z událostí ve vnějším světě, ale z psychických realit spolusedících, kteří jsou sami
nevědomými aktéry oddělenosti a opuštěnosti.

V prosinci proběhne již tradiční Salon výtvarníků Benešovska, který představí tvorbů umělců spjatých s tímto regionem. Výtvarníci jsou na výstavu vybíráni na základě zaslaných portfolií. Cílem je představit regionální tvorbu v co nejširším spektru od malby, přes grafiku až po fotografii. Zaměřujeme se také na to, aby prostor dostali nejen zkušení umělci, ale také ti začínající, kteří tak získávají první možnost se prezentovat široké veřejnosti.

Výstava velkoformátových obrazů významného benešovského umělce.

Tvorba Terezie Kolářové se vyznačuje velkoformátovými obrazy s výraznou barevností, které dominují odstíny červené a propojování konkrétních přírodních motivů s abstraktními krajinami. Její poslední výtvarné projekty Kořeny a Survive se týkají tématu vztahu přírody a civilizace.

O nejlepší návrh mezi sebou soutěžilo 14 týmů. Za tímto číslem se skrývá nejméně 56 architektů, urbanistů, inženýrů a dalších profesionálů, kteří dohromady na tomto úkolu odvedli více než 21 000 hodin práce na všech návrzích pro Masarykovo a Malé náměstí.

Autorská instalace objektů jednoho z nejvýznamnějších představitelům českého umění po druhé světové válce – Stanislava Kolíbala v prvním sále MUD.
„Nejde mi o skutečnost, o vyjádření její vnější podoby, jde mi o takové umění, které může existovat v ní jako její součást, jako strom, který se ničemu nepodobá. Rozšířit tak skutečnost o to, co v ní někdy ani není. Život se stal třeba složitým, ale nechci zrcadlit tuto složitost. Sleduji jednoduchost, harmonii a klid.“ Stanislav Kolíbal

Kolekce téměř šesti desítek výtvarných děl, které shromáždil historik umění a sběratel Jiří Šetlík, je unikátní sbírkou reflektující fenomén sběratelství. Její koncepce je založena na vztahu Jiřího Šetlíka k jednotlivým autorům, na pozadí vývoje výtvarného umění a společensko-politického dění ve druhé polovině 20. století.

Svým rytmem navozují dojem písma. Nečitelnými znaky vytváří vizuální paralelu ke slovům, větám, sdělením. Lettristické kompozice se staly východiskem pro tvorbu Zdeňka Kirchnera a propojují jeho dvě životní etapy – před a po emigraci do Paříže v roce 1969. Písmo jako charakteristický prvek se v Kirchnerově díle objevovalo v různých podobách od roku 1963. Pomocí nečitelných znaků rytmizovaných v řádcích vytváří nové písmo odpoutávající se od jeho zažité formy. Od poloviny šedesátých let důležitou roli v jeho tvorbě zastávala také hudba, především jazz. Ten do svých děl přenášel skrze skripturální záznamy a nápisy. Současně s volnou tvorbou se již během studií na VŠUP zabýval prací v oblasti užité grafiky. Spolupracoval s hudebním vydavatelstvím Supraphon, různými knižními nakladatelstvími nebo s časopisem Tvar.

Výstava Jana Dvořáka se věnuje jeho tvorbě v posledních několika letech, ve které vykrystalizovala jeho snaha o nalezení podstaty malby. Základní linka výstavy se drží tří témat, která jsou por jeho tvorbu stěžejní a to Krajina – Vesnice – Město. Krajina je pro Dvořáka zásadním tématem, které se prolíná i do zbývajících dvou. Krajina šumavských lesů, březových hájů a dalších míst, tak typicky svázaných s českou krajinou.

Pozorování textu a obrazu, jejich rozdílnost a vztah. Výstava je z velké části didaktická, zabývá se písmem v umění z významového hlediska a vytváří projekt, který má za úkol převést text na obraz – literární jazyk na výtvarný. Jaké jsou přístupy ke kombinaci slov a obrazů? Slovo versus obraz. Text versus obraz. Jaká slova najdeme v obrazech, v dějinách umění i současnosti? Je text v obraze paradoxem?

K výročí okupace Československa vystavujeme plakáty, které jsou spojeny s obdobím 1948–1989. Vystaveny budou jak propagandistické plakáty oslavující Sovětský svaz a jeho historii, tak plakáty určené k významným výročím a nebo nástroje pro vytváření oslavných hesel. Cílem není pouze evokovat atmosféru doby, ale poukázat na způsoby manipulace, které byly v té době používány a na to, jakým způsobem byla skrz propagandu konstituována představa lidí o světě. Toto téma je zcela jistě aktuální i dnes.

Uprostřed noci a v brzkých ranních hodinách 21. srpna došlo k přelomovým událostem, které se do dějin naší země zapsaly jako velký zločin, který by měl být dalším generacím neustále připomínán. Tyto události přišly pro většinu obyvatel tehdejšího Československa zcela nečekaně. Připomeňte si s námi 21. srpna další z významných výročí tohoto roku, den československé okupace. Tato panelová výstava je sestavena pouze z dobového tisku roku 1968 a zapůjčenými fotografiemi z archivu Josefa Nerada.

V červnu v Městské výstavní síni představíme tvorbu manželské dvojice Zdenky a Vladimíra Albrechtových. Oba již mají za sebou několik samostatných i kolektivních výstav. V Benešově naposled vystavovali na Salonu výtvarníků Benešovska
kde se Zdenka Albrechtová představila svými abstraktními díly inspirovanými přírodou a Vladimír Albrecht klasickými zátišími s podmanivou atmosférou.

Počátky filmového plakátu jsou u nás spojeny s nástupem 20. století. Tyto první plakáty obsahovaly výhradně text, který byl později doplňován drobným dekorem. S nástupem zvukového filmu ve 30. letech se československé plakáty začaly podobat vzorům ze Západu. Charakteristickými pro ně byly kresby hlavních postav doplněné pozadím tvořeným výraznými jednobarevnými plochami.

Absolventská výstava prací výtvarných tříd Základní umělecké školy Josefa Suka v Benešově, která již tradičně jako předchozí roky oživí prostor Městské výstavní síně.

Pavel Sequens se benešovské veřejnosti představil již na prosincovém Salonu výtvarníků Benešovska. V květnu bude v Městské výstavní síni instalována jeho druhá samostatná výstava
která umožní návštěvníkům prohlédnout si jeho tvorbu v širším kontextu.

Jeho dílům vévodí jasná inspirace surrealismem
reálně zachycené postavy se proplétají se světem snů a nočních můr
kde neplatí žádná pravidla. Sám autor ke své tvorbě říká
že je to zdravé šílenství
které mu umožňuje nacházet skrz svou tvorbu pocity absolutní svobody.

Výstava z bohaté sbírky českých plakátů Agentury ProVás představuje Miloše Slováka jako grafického designéra firmy BAŤA. Toto prestižní místo získal po návratu z Ameriky, kde nabyl cenných zkušeností s moderní obchodní reklamou. Miloš Slovák dnes téměř zapomenutý mistr reklamy, vytvořil také řadu plakátů pro pražskou firmu Fr. Schnöbling, která vyráběla dětský zásyp Sypsi, zubní hygienu BIS Acidentol a zejména slavnou zubní pastu Thymolin.

Petr Pivoňka ve svých fotografiích dokumentuje kouzlo míst, na kterých se jakýmkoli způsobem podepsal čas. Mnoho těchto fotografií vzniklo během urbexu (z anglického urban exploration). Lidé, kteří se tomuto trendu věnují, vyhledávají místa, domy, nebo celé čtvrti, kde sice lidé žili, ale z nejrůznějších důvodů odešli. Nepsaným pravidlem je, že objevitelé nesmí do prostředí nijak zasahovat, aby půvab místa mohli objevovat i další.

Petra Haplová je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze a na svém kontě má již několik kolektivních i samostatných výstav. Ve své tvorbě reflektuje otázky tělesnosti a zkoumá hranice erotiky
které často stupňuje až k absurdním závěrům.

Její díla
obzvláště koláže
často balancují mezi vtipem a surovostí.

Lenka Faltejsková je úspěšnou fotografkou
překladatelkou a neméně zajímavou básnířkou. Za posledních 5 let uspořádala několik samostatných výstav
tu poslední v Galerii Velryba v Praze v minulém roce.