SIDONIUS JIRO/ Funsurrealismus

10/4—2/5/2019

Vernisáž 11/4/2019/17h

Výstava Sidonia Jira, člena Klubu kreslířů a humoristů a redaktora humoristického magazínu Tapír. Jiro tvoří svá realisticky provedená díla ve svém vlastním uměleckém stylu, který nazývá zábavný surrealismus či funsurrealismus, jenž se s určitým nadhledem z kunsthistorického hlediska pohybuje kdesi ve sféře mezi neopopartem a novodobým veristickým surrelismem.

KRISTÍNA HONZÍRKOVÁ/ ATYPICKÁ ROMANCE

15/3—5/4/2019

Vernisáž 14/3/2019/17h

Samotářská zvířata bloudí barevným vesmírem a hledají své místo v obraze. Tvorba Kristiny Honzírkové se pohybuje na hranici abstraktního a popisného vyjádření a odkazuje i k otázkám současné společnosti o mezilidských vztazích a hledání štestí.

JIŘÍ VOVES/VRSTVY ZAPOMNĚNÍ II

15/3—12/5/2019

Vernisáž 14/3/2019/18h

Jiří Voves se více jak 30 let ve své tvorbě dotýká a zabývá tématem „paměti“. Na samém začátku (na přelomu 70. a 80. let min. století) to byly stůl, židle, či opuštěné domy, které mu byly záminkou pro zkoumání či hledání lidských pamětí. Prvním tématem této výstavy, navazujícím na zkoumání paměti, jsou cykly, které počínají koncem 80. a začátkem 90. let – Zprávy, Partitury. Rozkládají čitelnou písemnou a hudební řeč do podoby znaků či znakových záznamů. Druhým tématem jsou obrazy z posledních let – cykly Lomy. Zde se jedná v širším smyslu o téma paměti přírody.

Jaroslav Vančát/ Interakce

28/2—12/5/2019

Vernisáž 27/2/2019/18h

Autor považuje interakci za vůdčí princip dneška nejen v dotyku člověka s obrazovkou. Ve svých obrazech studuje v duchu Cézannových principů skladbu vzájemného působení jednotlivých obrazových částic při jejich velkém počtu. Výsledky své tvorby považuje za realistické podněty k představám, jak jsou organizovány složité celky, jako např. jazyk, lidská mysl, umělá inteligence, sociální systémy.

Veronika Šrek Bromová/ Skenyreality

28/2—12/5/2019

Vernisáž 27/2/2019/18h

Realita nashromážděná v našich externích digitálních srdcích mobilů. Posouvá se, trhá, tříští, deformuje a komprimuje, otevírá naše vnímání ke sdílení, ale i možnému zneužití. Digitální obrazy snímané panoramatickým modem mobilu, nevnímá autorka jako fotku, ale jako sken povrchu reality, země -Země, její svébytný otisk. Otisk jejího povrchu – kůže Země, porovnává s otiskem kůže – povrchu těla lidského.

Ze života hmyzu - aneb i Kafka by se divil

13/2—7/3/2019

Vernisáž 12/2/2019/17h

Výstava, která prezentuje práce žáků Základní umělecké školy J. Suka Benešov ze třídy Evy Mixánové. Jedná se o průřez všemi ročníky, včetně starších studentů, kteří se hlásí na umělecké školy.

Vyhnaní

2/2—23/2/2019

Vernisáž 1/2/2019/17h

Putovní fotografická výstava o vystěhovalcích z Tridentska za 1. světové války. Autorem výstavy je italský spolek zájemců o historii Laboratorio di storia di Rovento, který sbírá, uchovává a prezentuje tisíce fotografií, dokumentů, příběhů obyčejných lidí v období světových válek. Byla již prezentována na území Čech v několika městech. Na řadě je nyní město Benešov.

Více

Po vypuknutí 1. světové války se stalo jedním z nových domovů Tridenťanů, kteří museli opustit svou zemi před nástupem válečné fronty. Mnozí z nich v Benešově i zemřeli. Na památku jejich benešovského pobytu věnovali v roce 1924 Tridenťané bronzový zvon s podstavcem, který je nyní ve sbírkách Muzea Podblanicka. Fotografie a cestovní truhla jsou svědectvím, jak těžká byla cesta do vyhnanství a zpět do zničených domovů. Na fotografiích uvidíte utrpení tisíců nevinných, které se nesmazatelně vrylo do tváří dětí, žen bez mužů, kteří museli do války, a starců. Výstava zdůrazňuje, jak válečné konflikty tvrdě zasáhnou do života civilistů.

Jaroslav Wild/Obrazy a sochy

9/1—7/2/2019

Vernisáž 8/1/2019/17h

Jaroslava Wilda bavilo výtvarné umění od dětství, ale aktivně se mu věnuje od 90. let. Věnuje se malbě, ale také plastice, kterou mohou zájemci vidět na jeho zahradě v Nespekách. Do svých těl schovává nejrůznější symbolické významy, na které často odkazují jejich názvy. Často ve svých dílech reflektuje aktuální společenskou situaci, nebo jiná témata, která zrovna hýbou světem.

Miloslav Chlupáč

30/11—3/3/2019

Vernisáž 29/11/2018/18h

kurátor: Barbora Ficková

Miloslav Chlupáč (1920 – 2008) byl významným československým sochařem. Od malby a drobnějších plastik se propracoval až k monumentálním dílům. Výstava prezentuje část tvorby tohoto významného Benešovského rodáka. Ve sbírkách českých galerií se nalézá jen minimum jeho děl. Je to dáno zcela jistě rozměry a tím, že většina jeho děl je pevně spjata s místem svého umístění, nebo je dokonce přímo součástí architektury. Zároveň byl podobně jako mnoho umělců jeho generace vnímán jako samorost, který se nedá jen tak zařadit do příběhu dějin českého umění. Cílem této výstavy je tak seznámit širší veřejnost s tímto fenomenálním umělcem, jehož sochy se v našem městě také nacházejí.

Více

K výtvarnému projevu ale netíhl od začátku. Naopak Ladislav Šíma – známy benešovský umělec a učitel na reálném gymnáziu – jeho otci tvrdil, že Chlupáč je sice nadaný ale rozhodně ne na výtvarné umění. Původně chtěl Miloslav Chlupáč studovat medicinu, ale okolnosti druhé světové války vedly k tomu, že se ocitl na kamenickém učení. Práce s kamenem ho natolik nadchla, že se rozhodl k medicíně již nevracet. věnovat se nadále jen umění a vystudoval UMPRUM. Kromě vlastní tvorby se také věnoval restaurátorství, které živilo jeho rodinu, když nemohl vystavovat. na přelomu 50. a 60. let byl členem uměleckých skupin Máj 57 a později UB12. V této době se také jeho tvorba stávala čím dál monumentálnější. V roce 1966 vytváří největší dílo – Tři grácie pro Mexico City. Od 60. let se také pravidelně účastnil sochařských sympozií v Rakousku. Po roce 1968 mohl vystavovat jen velmi omezeně, neboť byl velmi aktivní v Bloku výtvarných skupin a dalších. Výstava v NG mu byla uspořádána až v roce 1990.

Kamila Ženatá - U stolu

30/11—17/2/2019

Vernisáž 29/11/2018/18h

Autorská instalace Kamily Ženaté s názvem „U stolu“ v první místnosti, vytvořená speciálně pro MUD.

Kamila Ženatá použila motiv stolu ve svých dvou instalacích. (Večeře v Pevnosti Terezín, Ženský dvůr, audioinstalace, 2013, Šedý pokoj, Ženský dvůr, DOX, 2013). V Terezíně motiv stolu a autentické zvuky, které byly nahrány kdysi dávno při rodinné večeři, zaplňují prázdný prostor cely vězení a evokují nepřítomnost těch, kteří odešli. Rovněž i prach v Šedém pokoji v DOXu, který přikryl celý interiér a vytvořil nedotčenou vrstvu i na prostřeném stole, zastavil čas uprostřed rozehraného děje.
Site-specific instalace U stolu v Muzeu umění a designu v Benešově používá symbol stolu, místa setkávání, rodinné pospolitosti, sdílení a společného jídla. Tentokrát „vyprázdněnost“ nevyvěrá z událostí ve vnějším světě, ale z psychických realit spolusedících, kteří jsou sami
nevědomými aktéry oddělenosti a opuštěnosti.

Více

Kamila Ženatá (1953) se na české umělecké scéně prosadila svou komplexní prací s výstavním prostorem, nejrůznějšími médii a důrazem na nepřenositelný osobní zážitek. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Ladislava Čepeláka. Je známa jako umělkyně, která kombinuje své poznání a intuici s cíleným, dlouhodobým zájmem o individuální a sociální paměť. Zajímají ji sny, paměť, příběhy a emoce, ale především jejich principy a způsoby, jakými ovlivňují naše životní cesty. Autorka, která se kromě výtvarné činnosti zabývá i psychoanalytickou terapií, vystavovala mimo jiné v galeriích ve Švýcarsku, Německu nebo Holandsku.

Salon výtvarníků Benešovska

26/11—30/12/2018

Vernisáž 29/11/2018/17h

V prosinci proběhne již tradiční Salon výtvarníků Benešovska, který představí tvorbů umělců spjatých s tímto regionem. Výtvarníci jsou na výstavu vybíráni na základě zaslaných portfolií. Cílem je představit regionální tvorbu v co nejširším spektru od malby, přes grafiku až po fotografii. Zaměřujeme se také na to, aby prostor dostali nejen zkušení umělci, ale také ti začínající, kteří tak získávají první možnost se prezentovat široké veřejnosti.

Dušan Filip Škrášek

17/11—27/1/2019

Vernisáž 16/11/2018/17h

Výstava velkoformátových obrazů významného benešovského umělce.

Více

Dušan Filip Škrášek je malíř, keramik a sochař, který ve své tvorbě využívá hlavně barevnou nadsázku a imaginaci. Jeho obrazy oslovují diváky tím, že odkazují k hlubším jevům života a tím i k symbolistní větvi českého výtvarného umění.

Terezie Kolářová - Malba

2/11—22/11/2018

Vernisáž 6/11/2018/18h

Tvorba Terezie Kolářové se vyznačuje velkoformátovými obrazy s výraznou barevností, které dominují odstíny červené a propojování konkrétních přírodních motivů s abstraktními krajinami. Její poslední výtvarné projekty Kořeny a Survive se týkají tématu vztahu přírody a civilizace.

Výstava soutěžních návrhů úpravy Masarykova a Malého náměstí

28/9—30/10/2018

O nejlepší návrh mezi sebou soutěžilo 14 týmů. Za tímto číslem se skrývá nejméně 56 architektů, urbanistů, inženýrů a dalších profesionálů, kteří dohromady na tomto úkolu odvedli více než 21 000 hodin práce na všech návrzích pro Masarykovo a Malé náměstí.

Více

Další informace k soutěži naleznete zde: http://cceamoba.cz/…stabenesova/

Stanislav Kolíbal-Cestou shody a rovnováhy

19/9—20/11/2018

Vernisáž 18/9/2018/17h

autorská instalace Stanislava Kolíbala

Autorská instalace objektů jednoho z nejvýznamnějších představitelům českého umění po druhé světové válce – Stanislava Kolíbala v prvním sále MUD.
„Nejde mi o skutečnost, o vyjádření její vnější podoby, jde mi o takové umění, které může existovat v ní jako její součást, jako strom, který se ničemu nepodobá. Rozšířit tak skutečnost o to, co v ní někdy ani není. Život se stal třeba složitým, ale nechci zrcadlit tuto složitost. Sleduji jednoduchost, harmonii a klid.“ Stanislav Kolíbal

Více

Stanislav Kolíbal se od 60. let minulého století se intenzivně věnuje problémům spojeným s geometrií jako jednoho ze základů evropské kulturní a civilizační identity. Mezi roky 1960 až 1970 byl členem umělecké skupiny UB 12. Mezi některá z jeho známých děl patří třeba reliéfní zeď československého velvyslanectví v Londýně či pankrácké předmostí Nuselského mostu. V letech 1990–1993 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha – instalace. Dne 28. října 2005 převzal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání Medaile Za zásluhy."

Šetlík pro MUD*

19/9—3/3/2019

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Lenka Škvorová

Kolekce téměř šesti desítek výtvarných děl, které shromáždil historik umění a sběratel Jiří Šetlík, je unikátní sbírkou reflektující fenomén sběratelství. Její koncepce je založena na vztahu Jiřího Šetlíka k jednotlivým autorům, na pozadí vývoje výtvarného umění a společensko-politického dění ve druhé polovině 20. století.

Více

Většina zastoupených děl byla Jiřímu Šetlíkovi darována. Tím, že tuto kolekci věnoval benešovskému MUD*, z nich učinil také dar. Výběr pro benešovské muzeum byl dán sympatiemi ke snaze o vybudování sbírky českého grafického designu a k Benešovu, kde se narodil jeho blízký přítel, sochař Miloslav Chlupáč. Jiří Šetlík považuje za důležité, aby hodnotná kultura byla šířena nejen ve velkých městech, ale rovnoměrně v celé občanské společnosti. Sbírka je složena z artefaktů různých druhů technik, od plastik přes kresby a grafiky k malbám a užitému umění. Jsou v ní zastoupena díla umělců z období první poloviny 20. století, kteří jsou představiteli výtvarného realismu a tvorby z divadelního prostředí. Významnou částí jsou práce kolegů Jiřího Šetlíka ze skupiny UB 12, neboť všichni čtyři zastoupení autoři, Adriena Šimotová, Jiří John, Věra Janoušková a Vladimír Janoušek, patřili mezi celoživotní blízké přátele Jiřího Šetlíka.

Jiří Šetlík se narodil v roce 1929. Po studiu dějin umění a estetiky na Karlově univerzitě v Praze (1948–1952) byl aspirantem Ústavu dějin a teorie umění ČSAV (1955–1968). V roce 1954 se stal členem Svazu čs. výtvarných umělců. Společně s Jaromírem Zeminou působil jako teoretik umění v tvůrčí skupině UB 12 (1959–1970). V letech 1958–1964 vedl oddělení sbírky moderního umění Národní galerie v Praze a poté byl šéfredaktorem Výtvarné práce (1964–1968). V letech 1969–1970 vykonával funkci ředitele Uměleckoprůmys­lového muzea v Praze, kde po odvolání z této pozice z politických důvodů pracoval jako stavební technik, než mu bylo začátkem roku 1989 nabídnuto místo odborného pracovníka sochařské sbírky v Národní galerii. V letech 1990–1993 vykonával funkci kulturního rady Velvyslanectví Československa ve Washingtonu, poté byl prorektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde dodnes zastává funkci člena umělecké a vědecké rady. Mezi léty 1996 až 2001 vedl katedru dějin umění a architektury Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci. Je také čestným členem Vědecké rady Muzea umění a designu v Benešově. Ve své odborné práci se zaměřuje především na umění a design 20. století. Publikoval zejména v Literárních novinách a časopisech Plamen, Výtvarné umění a Architektura. K jeho nejznámějším knihám patří monografie věnované dílu Bedřicha Stefana, Otto Gutfreunda, Vladimíra Janouška, Zdeňka Palcra, Jiřího Johna, Evy Kmentové, Miloslava Chlupáče, Stanislava Libenského, Olbrama Zoubka a také publikace o ateliérech českých umělců, skle, typografii a architektuře.

Zdeněk Kirchner-Znaky rytmu

19/9—23/11/2018

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Markéta Hornerová, Jiří Voves

Svým rytmem navozují dojem písma. Nečitelnými znaky vytváří vizuální paralelu ke slovům, větám, sdělením. Lettristické kompozice se staly východiskem pro tvorbu Zdeňka Kirchnera a propojují jeho dvě životní etapy – před a po emigraci do Paříže v roce 1969. Písmo jako charakteristický prvek se v Kirchnerově díle objevovalo v různých podobách od roku 1963. Pomocí nečitelných znaků rytmizovaných v řádcích vytváří nové písmo odpoutávající se od jeho zažité formy. Od poloviny šedesátých let důležitou roli v jeho tvorbě zastávala také hudba, především jazz. Ten do svých děl přenášel skrze skripturální záznamy a nápisy. Současně s volnou tvorbou se již během studií na VŠUP zabýval prací v oblasti užité grafiky. Spolupracoval s hudebním vydavatelstvím Supraphon, různými knižními nakladatelstvími nebo s časopisem Tvar.

Více

Prezentovaná díla jsou výběrem z tvorby malíře a grafika Zdeňka Kirchnera, jehož pozůstalost byla muzeu darována Občanským sdružením Paměť v roce 2013.

Zdeněk Kirchner se narodil v roce 1934 v Jablonci nad Nisou. Do povědomí se u nás dostal díky knižním obálkám, plakátům a pro něj charakteristickým užitím písma v obraze. Díla vzniklá v českém prostředí se stala těžištěm pro jeho tvorbu ve Francii, kam emigroval v roce 1969 a kde také o osmnáct let později zemřel. Převážnou část svého života byl ovlivněn právě lettrismem, a proto bude řeč také o tématu písma ve výtvarném umění 20. století.

Jan Dvořák-Obrazy krajiny

19/9—14/11/2018

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Barbora Ficková

Výstava Jana Dvořáka se věnuje jeho tvorbě v posledních několika letech, ve které vykrystalizovala jeho snaha o nalezení podstaty malby. Základní linka výstavy se drží tří témat, která jsou por jeho tvorbu stěžejní a to Krajina – Vesnice – Město. Krajina je pro Dvořáka zásadním tématem, které se prolíná i do zbývajících dvou. Krajina šumavských lesů, březových hájů a dalších míst, tak typicky svázaných s českou krajinou.

Více

Postupně zjednodušování vede k zintentivnění detailů, které jsou pro Dvořáka podstatné. mizí jednotlivé stromy tvořící jeden souvislý porost plný barev a pohybu, zůstávají kameny, které jsou neměnné a na věky.

Vesnice je ve finále jen dalším typem krajiny. Dvořák se nijak netají že se jedná o jakousi představu jeho vesnice z dětství. Leží uprostřed pestrobarevných polí, rozdělených drobnými mezemi a yvtvářející tak pestrobarevnou mozaiku. Idylicky bílé baráčky a červeé střechy do této krajiny zapadají jako další prvek. Navazují na ně pak bližší pohledy na selské baroko s typickou návsí a rybníky.

Město je pro Dvořáka hlavně způsobem jak zaznamenávat zážitky z cest. Obrazy tvořené na základě množství skic zachycují jak Prahu či další česká města tak pak umělecká centra z celé Evropy – Paříž, Neapol… Proměněná barevnost odkazuje na lásku k jižním zemím s jejich barevnými domy a křivolakými zákoutími. Jsou to také ejdiné obrazy, na kterých se vyskytují lidé. Stávají se ale pouze stážisty, šumem, který je pro chod města podstatný, leč opět z dlouhodobého pohledu zanedbatelný.

Sandra Majerová - Slovo jako obraz

19/9—20/2/2019

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Klára Vetterová, Lukáš Císař

Pozorování textu a obrazu, jejich rozdílnost a vztah. Výstava je z velké části didaktická, zabývá se písmem v umění z významového hlediska a vytváří projekt, který má za úkol převést text na obraz – literární jazyk na výtvarný. Jaké jsou přístupy ke kombinaci slov a obrazů? Slovo versus obraz. Text versus obraz. Jaká slova najdeme v obrazech, v dějinách umění i současnosti? Je text v obraze paradoxem?

Více

Sandra Majerová se narodila v Benešově, vystudovala zdejší gymnázium a od dětství až do maturitního ročníku docházela na výtvarný obor Základní umělecké školy do hlavní budovy muzea. Výtvarný obor studovala i na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Druhý rok magisterského studia strávila v Německu na univerzitě v Giessnu, Intitut für Kunstpädagogik. Pracuje jako učitelka výtvarné výchovy na Gymnáziu prof. Jana Patočky v Praze. Nyní se vrací do Benešova, do MUD*, se svoji diplomovou prací Slovo jako obraz, která vznikla pod vedením Martina Velíška.

POLITICKÝ PLAKÁT 1948 – 1988

21/8—26/9/2018

Vernisáž 21/8/2018/17h

K výročí okupace Československa vystavujeme plakáty, které jsou spojeny s obdobím 1948–1989. Vystaveny budou jak propagandistické plakáty oslavující Sovětský svaz a jeho historii, tak plakáty určené k významným výročím a nebo nástroje pro vytváření oslavných hesel. Cílem není pouze evokovat atmosféru doby, ale poukázat na způsoby manipulace, které byly v té době používány a na to, jakým způsobem byla skrz propagandu konstituována představa lidí o světě. Toto téma je zcela jistě aktuální i dnes.

Z TISKU 68'

21/8—10/9/2018

Masarykovo náměstí

Uprostřed noci a v brzkých ranních hodinách 21. srpna došlo k přelomovým událostem, které se do dějin naší země zapsaly jako velký zločin, který by měl být dalším generacím neustále připomínán. Tyto události přišly pro většinu obyvatel tehdejšího Československa zcela nečekaně. Připomeňte si s námi 21. srpna další z významných výročí tohoto roku, den československé okupace. Tato panelová výstava je sestavena pouze z dobového tisku roku 1968 a zapůjčenými fotografiemi z archivu Josefa Nerada.

Zdenka a Vladimír Albrechtovi

17/7—17/8/2018

Vernisáž 18/7/2018/17h

V červnu v Městské výstavní síni představíme tvorbu manželské dvojice Zdenky a Vladimíra Albrechtových. Oba již mají za sebou několik samostatných i kolektivních výstav. V Benešově naposled vystavovali na Salonu výtvarníků Benešovska
kde se Zdenka Albrechtová představila svými abstraktními díly inspirovanými přírodou a Vladimír Albrecht klasickými zátišími s podmanivou atmosférou.

Více

Společné výstavy prezentující díla umělců, kteří jsou si tak blízcí vzbuzují zvědavost diváků. Jakým způsobem se náhled na malbu jednoho promítá do děl druhého? Jaké body mají v tvorbě společné? Jak na sebe jejich díla reagují? V případě této dvojice se zcela jistě dá říci, že společným bodem jejich práce je přístup k barevnosti a tichá až uklidňující atmosféra jejich děl.
Na vernisáži 18. 7. 2018 můžete oba potkat a zeptat se jich i na další otázky ohledně jejich tvorby.

Československý filmový plakát

1/7—19/8/2018

Vernisáž 11/7/2018/19:30

Masarykovo Náměstí

Počátky filmového plakátu jsou u nás spojeny s nástupem 20. století. Tyto první plakáty obsahovaly výhradně text, který byl později doplňován drobným dekorem. S nástupem zvukového filmu ve 30. letech se československé plakáty začaly podobat vzorům ze Západu. Charakteristickými pro ně byly kresby hlavních postav doplněné pozadím tvořeným výraznými jednobarevnými plochami.

Více

Po roce 1948 se stal jediným oficiálním výtvarným stylem pro plakáty socialistický realismus, a dominantu tvořily filmové fotografie nebo realistické portréty. Zlatá éra českého filmového plakátu nastala v 60. letech, kdy se jeho forma výrazně proměnila. Politická situace mnohým umělcům nedovolila volně tvořit, a proto se část z nich uchýlila právě k užité grafice, do níž přenášeli vlastní styl mnohdy inspirovaný novými uměleckými směry. Na plakátech je patrná výrazná typografie, práce s koláží, surrealismus či prvky abstrakce. Významnými osobnostmi této doby se stal například Milan Grygar, Jiří Balcar, Karel Vaca nebo Zdenek Ziegler.

Absolventská výstava ZUŠ Benešov

26/6—16/7/2018

Vernisáž 26/6/2018/17h

Absolventská výstava prací výtvarných tříd Základní umělecké školy Josefa Suka v Benešově, která již tradičně jako předchozí roky oživí prostor Městské výstavní síně.

Více

K vidění budou výtvarné práce od: Nicole Bandasové
Jindřicha Bezdíčka
Kláry Kloubové
Tadeáše Kucharskeho
Ester Lázníčkové
Nely Mazancové
Karolíny Průchové
Johanky Radové
Anety Maryskové
Michaely Kadlecové a Víta Staši.

Úhel pohledu

22/5—22/6/2018

Vernisáž 22/5/2018/18h

Pavel Sequens se benešovské veřejnosti představil již na prosincovém Salonu výtvarníků Benešovska. V květnu bude v Městské výstavní síni instalována jeho druhá samostatná výstava
která umožní návštěvníkům prohlédnout si jeho tvorbu v širším kontextu.

Jeho dílům vévodí jasná inspirace surrealismem
reálně zachycené postavy se proplétají se světem snů a nočních můr
kde neplatí žádná pravidla. Sám autor ke své tvorbě říká
že je to zdravé šílenství
které mu umožňuje nacházet skrz svou tvorbu pocity absolutní svobody.

Miloš Slovák: Grafický designér firmy Baťa

1/5—30/5/2018

Vernisáž 4/5/2018/15h

Masarykovo Náměstí

Výstava z bohaté sbírky českých plakátů Agentury ProVás představuje Miloše Slováka jako grafického designéra firmy BAŤA. Toto prestižní místo získal po návratu z Ameriky, kde nabyl cenných zkušeností s moderní obchodní reklamou. Miloš Slovák dnes téměř zapomenutý mistr reklamy, vytvořil také řadu plakátů pro pražskou firmu Fr. Schnöbling, která vyráběla dětský zásyp Sypsi, zubní hygienu BIS Acidentol a zejména slavnou zubní pastu Thymolin.

Petr Pivoňka-Umění času

3/4—28/4/2018

Vernisáž 3/4/2018/17h

Petr Pivoňka ve svých fotografiích dokumentuje kouzlo míst, na kterých se jakýmkoli způsobem podepsal čas. Mnoho těchto fotografií vzniklo během urbexu (z anglického urban exploration). Lidé, kteří se tomuto trendu věnují, vyhledávají místa, domy, nebo celé čtvrti, kde sice lidé žili, ale z nejrůznějších důvodů odešli. Nepsaným pravidlem je, že objevitelé nesmí do prostředí nijak zasahovat, aby půvab místa mohli objevovat i další.

Více

Obvykle také nezveřejňují lokace, jednak proto, že se často pohybují na hraně zákona, ale také, aby místa nenašli ti, kteří z nich chtějí mít pouze prospěch. Odměnou jsou vzpomínky a fotografie z míst, která vypadají jako z pohádek o Šípkové Růžence.

Urbex, z anglického urban exploration, je trend, který se v posledních letech stává stále více a více populární. Jedná se o prozkoumávání městských zákoutí a hledání míst, kde se zastavil čas. Nejčastěji se jedná o budovy, které museli jejich obyvatelé, někdy velmi narychlo, opustit. Objevitelé tak nalézají spoustu zajímavých detailů, které vykreslují život dávno zapomenutých obyvatel. Někdy jsou místa opuštěná pouze pár let, ale nadšenci často nacházejí i lokace, které jsou ponechané svému osudu již několik desetiletí. Urbex má i svá pravidla. Objevitelé nesmí do místa zasahovat víc, než je nezbytně nutné a neměli by prozrazovat své lokace. Fotografie a vzpomínky jsou tak tím jediným, co z návštěvy objevitelům zůstane. Fotografie Petra Pivoňky jsou z velké části právě z jeho urbexových výprav.

Petra Haplová-V elipse spí lev

26/2—29/3/2018

Vernisáž 6/3/2018/18h

Petra Haplová je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze a na svém kontě má již několik kolektivních i samostatných výstav. Ve své tvorbě reflektuje otázky tělesnosti a zkoumá hranice erotiky
které často stupňuje až k absurdním závěrům.

Její díla
obzvláště koláže
často balancují mezi vtipem a surovostí.

Lenka Faltejsková-Jen tak mimochodem

29/1—23/2/2018

Vernisáž 6/2/2018/17h

Lenka Faltejsková je úspěšnou fotografkou
překladatelkou a neméně zajímavou básnířkou. Za posledních 5 let uspořádala několik samostatných výstav
tu poslední v Galerii Velryba v Praze v minulém roce.

Více

Zároveň vystavuje na společných výstavách v rámci fotografického uskupení FAUN. Její tvorba má jasně rozpoznatelný rukopis
který se vyznačuje propracovanou kompozicí a častým využíváním velkých jednobarevných ploch
které dodávají dílům dojem klidného až tichého prostředí. Často využívá městských scenérií a na svých fotografiích zachycuje mikro příběhy lidí ať už opuštěných
zasněných či pouze procházejících.