Výstava
Salon umělců Benešovska 2022
24/2—24/4/2022
Vernisáž 23/2/2022/18:30
Komentované prohlídky: 24. 3. od 17:30 hodin, 9. 4. od 15 hodin.
Kurátorka výstavy: Barbora Pavliš
Salon umělců Benešovska navazuje na tradiční model regionálních výtvarných přehlídek, který zároveň rozšiřuje, aby nebyl pouhým recyklováním minulosti, ale aby obstál i v současném světě. Prostřednictvím vypsaného „open call” se přihlásilo šedesát umělců, na výstavě jsou k vidění práce dvaceti devíti z nich. Celkově je vystaveno více než padesát děl a výtvarných souborů, které představují širokou škálu výtvarných technik, forem designu i nových médií a ukazuje i hraniční polohy jednotlivých uměleckých a výtvarných přístupů. Každý divák může sám objevit, zda ho více osloví abstraktní tvorba Vladimíra Albrechta, pohádkové kresby Anny Kamarýtové nebo videa od Marie Pacltové.
Pestrost výstavy je i ve vztahu, který mají jednotliví umělci k regionu rozkládajícímu se mezi Sázavou, Vltavou a Blaníkem. Pro někoho je samotný kraj zdrojem inspirace, pro jiné místo nostalgických vzpomínek či oblast, ve které se rozhodli žít a aktivně se zapojit do jeho proměny – například skrze architektonické projekty v okolí.
Díla na výstavu byla vybírána tak, aby co nejlépe reprezentovala tvorbu jednotlivých autorů. Při celkovém pohledu na výstavu lze nalézt společná témata a divák může zkoumat, jakým způsobem se u jednotlivých autorů proměňuje jejich zpracování. Skvělým příkladem je proměnlivost krajiny u jednotlivých autorů. V obrazech od Stanislava Příhody či dronové fotografii Jakuba Ladýře se objevují konkrétní místa, která jsou místním důvěrně známá. Oproti tomu v dílech Kateřiny Smetanové se krajina proměňuje jen v barevné skvrny zachycující její pohyb a neuchopitelnost. Krajinu ve svém díle zkoumá i Václav Kopecký, který ji ve svých fotografických kolážích dekonstruuje a hledá skrze ní i možnosti analogové fotografie v současném umění.
Podobně se dá dívat i na proměnu figury. Na obrazech hlavně mladší generace se objevuje lidská postava či její tvář v realistickém ztvárnění. Adam Řeháček figuru umisťuje do prostředí, které propojuje reálné prvky s historickými a literárními odkazy. Pavel Sequens oproti tomu realistickou tvář nabourává samotnou malbou. Lucie Vacková ve svých obrazech žen často propojuje módu a estetiku padesátých a šedesátých let s jemnou pastelovou barevností.
Na výstavě se nacházejí i solitéři, jejichž tvorba je nejen v regionálním kontextu ojedinělá. Vladimír Vondrejs se věnuje již dlouhou dobu tvorbě tensegritů: objektů, které si udržují celistvost díky vyvážení vnitřního napětí. Oldřich Sládek se prosazuje hned v několika uměleckých oblastech, zde se prezentuje svou kolekcí medailí pro hokejové šampionáty v Ostravě a kolekcí autorských šperků.
Salon není jen příležitostí pro benešovské umělce, profesionální či amatérské, k prezentaci svých děl. Je to i příležitost k navazování vztahů, budování umělecké a výtvarné komunity a také prostor pro zpětnou vazbu, která je pro jakýkoli umělecký vývoj zásadní – ať už přichází od diváků, či kolegů.