POLITICKÝ PLAKÁT 1948 – 1988

21/8—28/9/2018

Vernisáž 21/8/2018/17h

K výročí okupace Československa vystavujeme plakáty, které jsou spojeny s obdobím 1948–1989. Vystaveny budou jak propagandistické plakáty oslavující Sovětský svaz a jeho historii, tak plakáty určené k významným výročím a nebo nástroje pro vytváření oslavných hesel. Cílem není pouze evokovat atmosféru doby, ale poukázat na způsoby manipulace, které byly v té době používány a na to, jakým způsobem byla skrz propagandu konstituována představa lidí o světě. Toto téma je zcela jistě aktuální i dnes.

Stanislav Kolíbal-Cestou shody a rovnováhy

19/9—22/11/2018

Vernisáž 18/9/2018/17h

autorská instalace Stanislava Kolíbala

Autorská instalace objektů jednoho z nejvýznamnějších představitelům českého umění po druhé světové válce – Stanislava Kolíbala v prvním sále MUD.
„Nejde mi o skutečnost, o vyjádření její vnější podoby, jde mi o takové umění, které může existovat v ní jako její součást, jako strom, který se ničemu nepodobá. Rozšířit tak skutečnost o to, co v ní někdy ani není. Život se stal třeba složitým, ale nechci zrcadlit tuto složitost. Sleduji jednoduchost, harmonii a klid.“ Stanislav Kolíbal

Více

Stanislav Kolíbal se od 60. let minulého století se intenzivně věnuje problémům spojeným s geometrií jako jednoho ze základů evropské kulturní a civilizační identity. Mezi roky 1960 až 1970 byl členem umělecké skupiny UB 12. Mezi některá z jeho známých děl patří třeba reliéfní zeď československého velvyslanectví v Londýně či pankrácké předmostí Nuselského mostu. V letech 1990–1993 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha – instalace. Dne 28. října 2005 převzal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání Medaile Za zásluhy."

Šetlík pro MUD*

19/9—1/2/2019

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Lenka Škvorová

Kolekce téměř šesti desítek výtvarných děl, které shromáždil historik umění a sběratel Jiří Šetlík, je unikátní sbírkou reflektující fenomén sběratelství. Její koncepce je založena na vztahu Jiřího Šetlíka k jednotlivým autorům, na pozadí vývoje výtvarného umění a společensko-politického dění ve druhé polovině 20. století.

Více

Většina zastoupených děl byla Jiřímu Šetlíkovi darována. Tím, že tuto kolekci věnoval benešovskému MUD*, z nich učinil také dar. Výběr pro benešovské muzeum byl dán sympatiemi ke snaze o vybudování sbírky českého grafického designu a k Benešovu, kde se narodil jeho blízký přítel, sochař Miloslav Chlupáč. Jiří Šetlík považuje za důležité, aby hodnotná kultura byla šířena nejen ve velkých městech, ale rovnoměrně v celé občanské společnosti. Sbírka je složena z artefaktů různých druhů technik, od plastik přes kresby a grafiky k malbám a užitému umění. Jsou v ní zastoupena díla umělců z období první poloviny 20. století, kteří jsou představiteli výtvarného realismu a tvorby z divadelního prostředí. Významnou částí jsou práce kolegů Jiřího Šetlíka ze skupiny UB 12, neboť všichni čtyři zastoupení autoři, Adriena Šimotová, Jiří John, Věra Janoušková a Vladimír Janoušek, patřili mezi celoživotní blízké přátele Jiřího Šetlíka.

Jiří Šetlík se narodil v roce 1929. Po studiu dějin umění a estetiky na Karlově univerzitě v Praze (1948–1952) byl aspirantem Ústavu dějin a teorie umění ČSAV (1955–1968). V roce 1954 se stal členem Svazu čs. výtvarných umělců. Společně s Jaromírem Zeminou působil jako teoretik umění v tvůrčí skupině UB 12 (1959–1970). V letech 1958–1964 vedl oddělení sbírky moderního umění Národní galerie v Praze a poté byl šéfredaktorem Výtvarné práce (1964–1968). V letech 1969–1970 vykonával funkci ředitele Uměleckoprůmys­lového muzea v Praze, kde po odvolání z této pozice z politických důvodů pracoval jako stavební technik, než mu bylo začátkem roku 1989 nabídnuto místo odborného pracovníka sochařské sbírky v Národní galerii. V letech 1990–1993 vykonával funkci kulturního rady Velvyslanectví Československa ve Washingtonu, poté byl prorektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde dodnes zastává funkci člena umělecké a vědecké rady. Mezi léty 1996 až 2001 vedl katedru dějin umění a architektury Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci. Je také čestným členem Vědecké rady Muzea umění a designu v Benešově. Ve své odborné práci se zaměřuje především na umění a design 20. století. Publikoval zejména v Literárních novinách a časopisech Plamen, Výtvarné umění a Architektura. K jeho nejznámějším knihám patří monografie věnované dílu Bedřicha Stefana, Otto Gutfreunda, Vladimíra Janouška, Zdeňka Palcra, Jiřího Johna, Evy Kmentové, Miloslava Chlupáče, Stanislava Libenského, Olbrama Zoubka a také publikace o ateliérech českých umělců, skle, typografii a architektuře.

Zdeněk Kirchner-Znaky rytmu

19/9—23/11/2018

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Markéta Hornerová, Jiří Voves

Svým rytmem navozují dojem písma. Nečitelnými znaky vytváří vizuální paralelu ke slovům, větám, sdělením. Lettristické kompozice se staly východiskem pro tvorbu Zdeňka Kirchnera a propojují jeho dvě životní etapy – před a po emigraci do Paříže v roce 1969. Písmo jako charakteristický prvek se v Kirchnerově díle objevovalo v různých podobách od roku 1963. Pomocí nečitelných znaků rytmizovaných v řádcích vytváří nové písmo odpoutávající se od jeho zažité formy. Od poloviny šedesátých let důležitou roli v jeho tvorbě zastávala také hudba, především jazz. Ten do svých děl přenášel skrze skripturální záznamy a nápisy. Současně s volnou tvorbou se již během studií na VŠUP zabýval prací v oblasti užité grafiky. Spolupracoval s hudebním vydavatelstvím Supraphon, různými knižními nakladatelstvími nebo s časopisem Tvar.

Více

Prezentovaná díla jsou výběrem z tvorby malíře a grafika Zdeňka Kirchnera, jehož pozůstalost byla muzeu darována Občanským sdružením Paměť v roce 2013.

Zdeněk Kirchner se narodil v roce 1934 v Jablonci nad Nisou. Do povědomí se u nás dostal díky knižním obálkám, plakátům a pro něj charakteristickým užitím písma v obraze. Díla vzniklá v českém prostředí se stala těžištěm pro jeho tvorbu ve Francii, kam emigroval v roce 1969 a kde také o osmnáct let později zemřel. Převážnou část svého života byl ovlivněn právě lettrismem, a proto bude řeč také o tématu písma ve výtvarném umění 20. století.

Jan Dvořák-Obrazy krajiny

19/9—14/11/2018

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Barbora Ficková

Výstava Jana Dvořáka se věnuje jeho tvorbě v posledních několika letech, ve které vykrystalizovala jeho snaha o nalezení podstaty malby. Základní linka výstavy se drží tří témat, která jsou por jeho tvorbu stěžejní a to Krajina – Vesnice – Město. Krajina je pro Dvořáka zásadním tématem, které se prolíná i do zbývajících dvou. Krajina šumavských lesů, březových hájů a dalších míst, tak typicky svázaných s českou krajinou.

Více

Postupně zjednodušování vede k zintentivnění detailů, které jsou pro Dvořáka podstatné. mizí jednotlivé stromy tvořící jeden souvislý porost plný barev a pohybu, zůstávají kameny, které jsou neměnné a na věky.

Vesnice je ve finále jen dalším typem krajiny. Dvořák se nijak netají že se jedná o jakousi představu jeho vesnice z dětství. Leží uprostřed pestrobarevných polí, rozdělených drobnými mezemi a yvtvářející tak pestrobarevnou mozaiku. Idylicky bílé baráčky a červeé střechy do této krajiny zapadají jako další prvek. Navazují na ně pak bližší pohledy na selské baroko s typickou návsí a rybníky.

Město je pro Dvořáka hlavně způsobem jak zaznamenávat zážitky z cest. Obrazy tvořené na základě množství skic zachycují jak Prahu či další česká města tak pak umělecká centra z celé Evropy – Paříž, Neapol… Proměněná barevnost odkazuje na lásku k jižním zemím s jejich barevnými domy a křivolakými zákoutími. Jsou to také ejdiné obrazy, na kterých se vyskytují lidé. Stávají se ale pouze stážisty, šumem, který je pro chod města podstatný, leč opět z dlouhodobého pohledu zanedbatelný.

Sandra Majerová-Slovo jako obraz

19/9—1/2/2019

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Klára Vetterová, Lukáš Císař

Pozorování textu a obrazu, jejich rozdílnost a vztah. Výstava je z velké části didaktická, zabývá se písmem v umění z významového hlediska a vytváří projekt, který má za úkol převést text na obraz – literární jazyk na výtvarný. Jaké jsou přístupy ke kombinaci slov a obrazů? Slovo versus obraz. Text versus obraz. Jaká slova najdeme v obrazech, v dějinách umění i současnosti? Je text v obraze paradoxem?

Více

Sandra Majerová se narodila v Benešově, vystudovala zdejší gymnázium a od dětství až do maturitního ročníku docházela na výtvarný obor Základní umělecké školy do hlavní budovy muzea. Výtvarný obor studovala i na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Druhý rok magisterského studia strávila v Německu na univerzitě v Giessnu, Intitut für Kunstpädagogik. Pracuje jako učitelka výtvarné výchovy na Gymnáziu prof. Jana Patočky v Praze. Nyní se vrací do Benešova, do MUD*, se svoji diplomovou prací Slovo jako obraz, která vznikla pod vedením Martina Velíška.