Doprovodné aktivity určené dětem i dospělým se stanou podstatnou složkou výstavního projektu. Zahrnou nejen proces výroby papírové hmoty a osvětlovacích těles, ale i společný sběr surovin (lokální rostlinstvo či odpadní materiál jako například pomerančové slupky). Díky tomu se výstava stane přístupnější dětem a mládeži, nabídne interaktivní prostor ke zkoumání hranic mezi světlem a tmou, designem a volným uměním.

Spojovacím motivem současnosti a minulosti z depozitáře bude světlo – nejen v jeho přírodních zákonitostech a ročních proměnách, ale i jako každodenní součást života prostřednictvím lamp, svítidel a nejrůznějších světelných objektů. Důležitou složkou výstavy bude také proces recyklace a možnost neobvyklého průzkumu bezprostřední­ho okolí.

Kurátorky: Anna Sejková a Nina Moravcová
Architektura výstavy a autorský mobiliář: Jan Fabián
Grafický design: Lukáš Matouš
Marie Hlad / Fenomena – vůně pro instalaci Zákoutí snu

Projekt je realizován za finanční podpory MKČR.

Ve výstavě Roztříštěné sedimenty Davydenko s divákem komunikuje prostřednictvím dvojice videí a objektové instalace. První z videí vzniklo ještě během Polininých studií na brněnské FAVU. Hlasem vytěženého uhlíku vypráví o každodenním životě Dobropilje, města definovaného těžbou černého uhlí. Přirovnává ho k dění ve včelím úlu, ke včelám, které, ačkoliv produkují med, získávají za něj pouze sladkou náhražku. I přesto, že je uhlí všudypřítomné, jako by ho už nikdo nevnímal. Je přítomné jako hluk z těžebních věží, jako tiché pískání v uších, které slyšíme jen když se na něj zaměříme, podobně jako na pochybnosti ve chvílích, kdy přemýšlíme o tom, co děláme a za jakou cenu.

Druhé z videí vzniklo během tohoto léta. Davydenko se v něm jako umělkyně a válečná reportérka vrací už po několikáté do důvěrně známých míst v Doněcké oblasti, aby dokumentovala proměny tamější krajiny i jejích obyvatel, nacházejících se v samém ohnisku válečného dění. Ačkoliv se život místních od dob před válkou radikálně změnil a jsou nuceni přizpůsobovat se aktuální situaci, přesto v něm Polina sleduje některé paralely.
Jejich kroky podobně jako před válkou směřují pod zemský povrch. Ne do dolů, které museli horníci narychlo opustit, ale do zákopů a podzemích šachet, kde hledají úkryt před nebezpečím, zatímco frontová linie postupuje jedním či druhým směrem a zanechává za sebou nenávratné stopy na tváři krajiny, prázdné domovy a poznamenané lidské osudy – zarývá se hluboko do navršených sedimentů půdy a paměti.

Davydenko zajímá, co si v sobě mohou, i přes zásah ničivé vnější síly, uchovat místa, ke kterým máme hluboký vztah. Její tvorba je citlivá a poetická, zároveň ale otevírá znepokojivá témata a nastoluje zásadní otázky, které se dotýkají každého z nás. Jak se díváme na obrazy války? Co nám sdělují a jak na nás působí? Existuje rozdíl mezi těmi, které nám předkládají média a osobním svědectvím transformovaným do umělecké výpovědi?

Kurátorka: Nina Moravcová
Grafický design: Lukáš Matouš
Projekt je realizován za finanční podpory MKČR.

Postsocialistická transformace, souhrnné označení všech polistopadových změn, je specifická svým výrazným otiskem v oblasti materiální kultury. Mnohé výrobky a zařízení, které po dlouhá léta obklopovaly a doprovázely všechny sféry života, byly během krátké doby nahrazeny novými, masově dostupnými a překotně se vyvíjejícími spotřebiči, dováženými z rychle objevovaného Západu. Tradiční a roky sloužící telefony, promítačky nebo gramofony v několika osvědčených unifikovaných typech se během chvíle ocitly ve stínu mobilů, faxů, videí a kamer všemožných typů a různorodých provedení. Otevření hranic i tržního prostředí a s nimi spjatý „technologický pokrok“ zasáhly společnost nejen svou novou estetikou a spotřebními materiály, ale hlavně záplavou nových, dosud netušených funkcí, které si pod tlakem všudypřítomné křiklavé reklamy našly cestu do našich domácností, do našich kapes a do našich každodenních životů.

Kdo si ještě dnes vzpomene, jak se zakládaly cívky do magneťáku Sonet nebo o kolik jednodušší bylo později vložit kazetu do walkmanu? Vyvolávali jste si fotky doma v koupelně, nebo jste filmy nosili do fotosběrny? Pamatujete, jak jste chodili pro kazety do videopůjčovny? A víte, jak se obsluhoval vytáčecí telefon Tesla, jak dlouho vydržela bytelná Nokia 5110 nabitá, anebo třeba kolik průměrných platů padlo na pořízení prvního osobního počítače?

Jednotlivé přístroje zachycené na fotografiích nejsou jen ukázkami technického vývoje. Jsou také svědectvím o způsobu života, který se po roce 1989 začal rychle proměňovat. Ještě nedávno byly běžnou součástí našich domácností, pracovišť i volného času. Zastavte se u panelů a objevte příběhy věcí, které spolu s námi prošly obdobím velkých společenských změn.

Kurátor: Jan Krajíček