Šetlík pro MUD*

19/9—3/3/2019

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Lenka Škvorová

Kolekce téměř šesti desítek výtvarných děl, které shromáždil historik umění a sběratel Jiří Šetlík, je unikátní sbírkou reflektující fenomén sběratelství. Její koncepce je založena na vztahu Jiřího Šetlíka k jednotlivým autorům, na pozadí vývoje výtvarného umění a společensko-politického dění ve druhé polovině 20. století.

Více

Většina zastoupených děl byla Jiřímu Šetlíkovi darována. Tím, že tuto kolekci věnoval benešovskému MUD*, z nich učinil také dar. Výběr pro benešovské muzeum byl dán sympatiemi ke snaze o vybudování sbírky českého grafického designu a k Benešovu, kde se narodil jeho blízký přítel, sochař Miloslav Chlupáč. Jiří Šetlík považuje za důležité, aby hodnotná kultura byla šířena nejen ve velkých městech, ale rovnoměrně v celé občanské společnosti. Sbírka je složena z artefaktů různých druhů technik, od plastik přes kresby a grafiky k malbám a užitému umění. Jsou v ní zastoupena díla umělců z období první poloviny 20. století, kteří jsou představiteli výtvarného realismu a tvorby z divadelního prostředí. Významnou částí jsou práce kolegů Jiřího Šetlíka ze skupiny UB 12, neboť všichni čtyři zastoupení autoři, Adriena Šimotová, Jiří John, Věra Janoušková a Vladimír Janoušek, patřili mezi celoživotní blízké přátele Jiřího Šetlíka.

Jiří Šetlík se narodil v roce 1929. Po studiu dějin umění a estetiky na Karlově univerzitě v Praze (1948–1952) byl aspirantem Ústavu dějin a teorie umění ČSAV (1955–1968). V roce 1954 se stal členem Svazu čs. výtvarných umělců. Společně s Jaromírem Zeminou působil jako teoretik umění v tvůrčí skupině UB 12 (1959–1970). V letech 1958–1964 vedl oddělení sbírky moderního umění Národní galerie v Praze a poté byl šéfredaktorem Výtvarné práce (1964–1968). V letech 1969–1970 vykonával funkci ředitele Uměleckoprůmys­lového muzea v Praze, kde po odvolání z této pozice z politických důvodů pracoval jako stavební technik, než mu bylo začátkem roku 1989 nabídnuto místo odborného pracovníka sochařské sbírky v Národní galerii. V letech 1990–1993 vykonával funkci kulturního rady Velvyslanectví Československa ve Washingtonu, poté byl prorektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde dodnes zastává funkci člena umělecké a vědecké rady. Mezi léty 1996 až 2001 vedl katedru dějin umění a architektury Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci. Je také čestným členem Vědecké rady Muzea umění a designu v Benešově. Ve své odborné práci se zaměřuje především na umění a design 20. století. Publikoval zejména v Literárních novinách a časopisech Plamen, Výtvarné umění a Architektura. K jeho nejznámějším knihám patří monografie věnované dílu Bedřicha Stefana, Otto Gutfreunda, Vladimíra Janouška, Zdeňka Palcra, Jiřího Johna, Evy Kmentové, Miloslava Chlupáče, Stanislava Libenského, Olbrama Zoubka a také publikace o ateliérech českých umělců, skle, typografii a architektuře.

Sandra Majerová - Slovo jako obraz

19/9—20/2/2019

Vernisáž 18/9/2018/17h

kurátor: Klára Vetterová, Lukáš Císař

Pozorování textu a obrazu, jejich rozdílnost a vztah. Výstava je z velké části didaktická, zabývá se písmem v umění z významového hlediska a vytváří projekt, který má za úkol převést text na obraz – literární jazyk na výtvarný. Jaké jsou přístupy ke kombinaci slov a obrazů? Slovo versus obraz. Text versus obraz. Jaká slova najdeme v obrazech, v dějinách umění i současnosti? Je text v obraze paradoxem?

Více

Sandra Majerová se narodila v Benešově, vystudovala zdejší gymnázium a od dětství až do maturitního ročníku docházela na výtvarný obor Základní umělecké školy do hlavní budovy muzea. Výtvarný obor studovala i na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Druhý rok magisterského studia strávila v Německu na univerzitě v Giessnu, Intitut für Kunstpädagogik. Pracuje jako učitelka výtvarné výchovy na Gymnáziu prof. Jana Patočky v Praze. Nyní se vrací do Benešova, do MUD*, se svoji diplomovou prací Slovo jako obraz, která vznikla pod vedením Martina Velíška.

Miloslav Chlupáč

30/11—3/3/2019

Vernisáž 29/11/2018/18h

kurátor: Barbora Ficková

Miloslav Chlupáč (1920 – 2008) byl významným československým sochařem. Od malby a drobnějších plastik se propracoval až k monumentálním dílům. Výstava prezentuje část tvorby tohoto významného Benešovského rodáka. Ve sbírkách českých galerií se nalézá jen minimum jeho děl. Je to dáno zcela jistě rozměry a tím, že většina jeho děl je pevně spjata s místem svého umístění, nebo je dokonce přímo součástí architektury. Zároveň byl podobně jako mnoho umělců jeho generace vnímán jako samorost, který se nedá jen tak zařadit do příběhu dějin českého umění. Cílem této výstavy je tak seznámit širší veřejnost s tímto fenomenálním umělcem, jehož sochy se v našem městě také nacházejí.

Více

K výtvarnému projevu ale netíhl od začátku. Naopak Ladislav Šíma – známy benešovský umělec a učitel na reálném gymnáziu – jeho otci tvrdil, že Chlupáč je sice nadaný ale rozhodně ne na výtvarné umění. Původně chtěl Miloslav Chlupáč studovat medicinu, ale okolnosti druhé světové války vedly k tomu, že se ocitl na kamenickém učení. Práce s kamenem ho natolik nadchla, že se rozhodl k medicíně již nevracet. věnovat se nadále jen umění a vystudoval UMPRUM. Kromě vlastní tvorby se také věnoval restaurátorství, které živilo jeho rodinu, když nemohl vystavovat. na přelomu 50. a 60. let byl členem uměleckých skupin Máj 57 a později UB12. V této době se také jeho tvorba stávala čím dál monumentálnější. V roce 1966 vytváří největší dílo – Tři grácie pro Mexico City. Od 60. let se také pravidelně účastnil sochařských sympozií v Rakousku. Po roce 1968 mohl vystavovat jen velmi omezeně, neboť byl velmi aktivní v Bloku výtvarných skupin a dalších. Výstava v NG mu byla uspořádána až v roce 1990.

Vyhnaní

2/2—23/2/2019

Vernisáž 1/2/2019/17h

Putovní fotografická výstava o vystěhovalcích z Tridentska za 1. světové války. Autorem výstavy je italský spolek zájemců o historii Laboratorio di storia di Rovento, který sbírá, uchovává a prezentuje tisíce fotografií, dokumentů, příběhů obyčejných lidí v období světových válek. Byla již prezentována na území Čech v několika městech. Na řadě je nyní město Benešov.

Více

Po vypuknutí 1. světové války se stalo jedním z nových domovů Tridenťanů, kteří museli opustit svou zemi před nástupem válečné fronty. Mnozí z nich v Benešově i zemřeli. Na památku jejich benešovského pobytu věnovali v roce 1924 Tridenťané bronzový zvon s podstavcem, který je nyní ve sbírkách Muzea Podblanicka. Fotografie a cestovní truhla jsou svědectvím, jak těžká byla cesta do vyhnanství a zpět do zničených domovů. Na fotografiích uvidíte utrpení tisíců nevinných, které se nesmazatelně vrylo do tváří dětí, žen bez mužů, kteří museli do války, a starců. Výstava zdůrazňuje, jak válečné konflikty tvrdě zasáhnou do života civilistů.

Ze života hmyzu - aneb i Kafka by se divil

13/2—7/3/2019

Vernisáž 12/2/2019/17h

Výstava, která prezentuje práce žáků Základní umělecké školy J. Suka Benešov ze třídy Evy Mixánové. Jedná se o průřez všemi ročníky, včetně starších studentů, kteří se hlásí na umělecké školy.