V jasně vymezeném prostoru se začaly odehrávat veškeré aspekty našeho života. V pravidelném rytmu stále stejných dnů se najednou i prosté činnosti zdály jako vítané vytržení z každodennosti. Situace také přinesla důraz na předměty, kterými se obklopujeme. Potřeba skloubit práci z domova a distanční výuku s běžným chodem domácnosti přinesl výzvy ohledně technologického vybavení našich domovů. Každodenní používání spotřebičů i dalších předmětů vedlo k otázkám stran jejich kvality a funkčnosti, ale také nezbytnosti nebo naopak nadbytečnosti.

Výstava se zaměřuje právě na kolektivní zkušenost s každodenní všedností a popisuje ji skrze předměty a díla ze sbírky MUD. Velký důraz je kladen na věci, které zabydlují náš obytný prostor. Výstava zkoumá jak neustálé navyšování počtu předmětů skrze diverzifikaci jednotlivých funkcí, tak snahu o multifunkčnost jednotlivých předmětů. Cíleně se zaměřuje na tenkou hranici mezi funkčním designem a uměleckým dílem a její překračování některými designéry. Sleduje také fenomén grafického designu s důrazem na knihy, tedy na možnost setkávat se s kvalitním uměním každý den. Divák má možnost zkoumat jednotlivé aspekty předmětů, které často důvěrně zná, z nových úhlů.

Výrazným tématem výstavy je všednost v uměleckých dílech. Nosným médiem je fotografie, která ze své podstaty dokáže velmi dobře zachytit každodenní realitu. Objevuje se i ústřední téma domova jako bezpečného a intimního prostoru, kde může být člověk sám sebou. Umělecká díla na výstavě zároveň figurují jako univerzální zprostředkovatelé emocí, které v nás všech nejistá situace posledního roku vyvolává.

Výstava Na rozhraní reflektuje nejen naše právě prožité životní zkušenosti a emoce s nimi spojené, ale je také pokusem znovunavázat narušený vztah s realitou.

Spolu se zintezivněním vztahu ke svému domovu, městu a přírodě, k němuž došlo v nedávné době, jsme dostali příležitost prohloubit i vztah k tomu, co slyšíme kolem sebe. Všichni jsme součástí zvukového prostředí, které přímo ovlivňujeme, a které zpětně působí na nás i na ostatní. Často procházíme místem, kde bydlíme a ignorujeme to, co se odehrává kolem. Neuvědomujeme si, že každá lokalita má svoje charakteristické zvuky. Když na okamžik zpozorníme, všichni můžeme své město prožít a hlavně vnímat jinak. Naše uši jsou totiž rozhraním mezi vnějším a vnitřním. Sluch je smyslem, který můžeme používat pasivně jako prostředek nebo aktivně jako nástroj.

Tvář je vůbec klíčovým komunikátorem, který odráží vnitřní a vnější svět. Naše autoportréty-masky jsme vysílali po internetové síti a skrze ně jsme vnímali ostatní, což vytvářelo zvláštní polaritu dialogu mezi námi a virtuálním druhým. Jev důvěrně známý a pro pandemický svět velmi příznačný nás postavil na jakési rozhraní lidské existence. Celkové přehlcení technologiemi ještě znásobené pandemickou situací nás postupně naplňovaly pocity osamělosti a vyčerpání.

Vystavující:
Jan Poš, Adam Michálek, Cyril Zikuška, Jan Slanina, Lukáš Cinkanič, Martin Marek, Adam Hejduk, Tereza Staňková, Klára Samcová, Adam Kučera, Veronika Havlatová, Žofia Fodorova, Co (Čeremo), Karolína Vávrová, Lucie Kramperová, Pavla Nikitina, Šimon Mašek, Vojtěch Groot,
Jana Kučerová.
Kurátorky výstavy: Sofya Buzykanova, Tereza Häckelová, Evgeniia Stupak, Viktoriya Yordanova
Vedoucí projektu Crashtest: PhDr. Milan Pech, Ph.D.
Spolupořadatelé: Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Společnost Topičova salonu
Za spolupráci děkujeme fakultám: Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Akademie výtvarných umění v Praze

Ilustrace: Vendula Chalánková
Fotografie předmětů: Zdeněk Rerych
Design pokojů: Martina Oravcová
Uživatelské rozhraní: Jan Košátko
Web: Adam Marčan
Sound design: Ondřej Hauser